Zážitky, pohledy a názory
Dostali jsme velice milou básničku od návštěvnice našeho koncertu České a moravské vánoce, který se konal 27.12. 2014 v Anglikánském kostele v Mariánských Lázních:
Hodnoce našeho soustředění v Dolních Dunajovicích 25.10. -27.10. 2014 panem Zdeňkem Peškou :
Vážené a milé Cantilo v.i.p.,
vážený pane sbormistře,
milá paní Krajňáková!
Chci vás tímto dopisem pozdravit a poděkovat za to, že jsem mohl být účastníkem třídenního soustředění – zájezdu do Dolních Dunajovic u Mikulova.
Po vystřízlivění z prázdninové euforie si dovoluji podat k této akci následující komentář.
Nevím, kdo od toho co očekával. Někdo možná něco víc, nebo něco jiného (Jirka J., Hanka K.) Já za sebe ji hodnotím velmi dobře.
Nejenom že vím, že v Raichlovi je v písmeni „B“ taktu změna (taktu), ale i to, že o dva systémy níž je dokonce změna předznamenání, ale ne změna tempa (!) Také vím, že soprány jsou v tom Andante většinou moc silné a většinou i nízko a že ty první basy tam ten skok f – h zase netrefily.
Taky vím, že víno může být nejenom suché, polosuché a sladké, že ve víně může být zakletá nejenom pravda, ale v bílém víně i vůně po meruňkách, jahodách, po listech černého rybízu nebo po květech černého bezu. A že z jeho vůně a chuti může vnímavý ochutnávač rozpoznat i lásku, pokoru a úctu k půdě, k přírodě i k lidem…
Též víme možná něco víc o sobě – co koho těší anebo trápí. Kdo má rád kerú pěsničku a co jim zpívávali doma jejich maměnka.
A že Vlastík zabasuje (i na klávesy) moravské lidové, jako kdyby za tím cimbálem vyrostl.
A že Eliška umí hrát též dobře nejenom na klavír, ale i na kytaru a že umějí se svým mužem Milanem vytvořit velmi zábavné duo.
A Lenka a Svaťka vynikly jako sólistky jenom napůl, protože to, co zpívaly první večer sólo, to zpíval druhý večer skoro celý sbor (kromě Jirky), ale zato s paní Bařinovou.
A Věrka byla naprosto nedostižná se stále novými, krásnými pěsničkami.
Nedostižné pro mne toho bylo víc, když jsem často marně listoval v tom svém moravském zpěvníku.
Měl bych se do příště doučit všechny ty nové pěsničky a hrát je na ty svoje husle či violu pokud možno zpaměti. Taky by si to (Cantilo) jistě zasloužilo, abych to nehrál porád po dvou strunách a většinou jenom v 1. poloze!
Kdo mne nepřekvapil, byl Jirka – důsledný, neúnavný a k tomu ještě většinou usměvavý a laskavý; možná až moc vyvážený a logický. Překvapila mne jeho záliba a schopnost vidět i malé výřezy okolního světa a zachycovat je do paměti fotoaparátu.
Jirko, Hanko i celá vokálně instrumentální Parto, děkuji vám ještě jednou, že jste mne na tu báječnou akci přibrali. Byly to pro mne tři překrásné a malebné dny v mém někdy šedivě rychlém životě.
Zdeněk P.
Benefiční koncert 28.4. 2013 v Chebu pro Hospic sv. Jiří a Společnost pro paliativní péči v Chebu
Odkaz na reportáž z koncertu
https://www.youtube.com/watch?v=4SRhd_l7auw
Zájezd do Prahy
Byli jsme pozváni k účinkování na XIII. Festivalu duchovní hudby do Chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze, který se konal 5.7. 2012. Byl to první koncert, na kterém jsme mohli být konfrontováni s jinými pěveckými sbory. Konkurence byla veliká. Přijely sbory z celé republiky. Nám navíc onemocněla Vlaďka a Majka musela náhle opustit republiku. Dvě důležité zpěvačky, bez kterých se některé skladby nedají vůbec zpívat. Museli jsme na poslední chvilku změnit program vystoupení a doufat, že vše dopadne dobře. Navíc s námi poprvé zpívala Radka. Měla z toho velký strach. Já se přiznám, že jsem ho měl za ní také. Nejsme velký sbor a každý člen je nesmírně důležitý a je sakra znát, když chybí!
Spal jsem dobře. Napětí jsem pocítil až ráno. ( Co když se něco stane? Řidič na nás zapomene, nevejdeme se do mikrobusu, vezli jsme totiž kontrabas , omarodí další zpěváčci...). Nakonec jsme se u nás v kuchyni sešli všichni a včas! Do mikrobusu jsme se vešli i s kontrabasem a clavinovou a včas vyrazili ku Praze. Nálada byla dobrá a to mě uklidnilo. K chrámu jsme dorazili s hodinovým předstihem a proto jsme se mohli v klidu rozezpívat a přezkoušet si celý program ( některé skladby i 2 x , což mi bylo vytýkáno !) .
Myslím, že celé CANTILO v.i.p. ucítilo malou dušičku , když prošlo portálem a ocitlo se v nádherných prostorách Chrámu sv. Mikuláše. Tento barokní skvost budí bázeň a navozuje pocity pokory a ztišení se. Člověk si uvědomí, jak nedůležité je jeho ego a naopak jak nesmírně důležitá je hudba. V této nádherné stavbě prostě vítězila hudba. Strach z nás spadl a užívali jsme si nádhernou akustiku. Zvuk se nesl prostorem a dostával nové rozměry a barvy. A skladby, které jsme zpívali, byly klenoty, drahými kameny na náhrdelníku krás prostoru chrámu.
Po klidné a vydařené zkoušce jsme si udělali 90ti minutový rozchod. Každý si volno užil podle svého gusta. Pár zpěváčků ( a já ) jsme se nechali vést přes devatero křižovatek a devatero náměstí k prý vyhlášené cukrárně. Cestou jsme začali pochybovat, zda cukrárna ještě stojí, nebo zda místo ní nenajdeme butik. Bylo poměrně vedro, potili jsme se a při čím dál tím těžší chůzi, začali plánovat náhradní cíle. Lidka, která tudy před několika desítkami let projížděla, nám však s tvrdohlavostí jí vlastní tvrdila, že cukrárna je tááámhle v pravo za rohem. Já skromně namítl, že táááámhle už jsou Vinohrady. Nakonec jsme opravdu nalezli cukrárnu, která byla dokonce klimatizovaná a napěchovaná dobrotami. V duchu jsem Lidku pohladil a pustil jsem se do nakupování poháru nacpaného zmrzlinou.
Po úchvatném zážitku ochlazení těla na 32 stupňů celsia jsme se vrátili do chrámu, který se začal povážlivě plnit posluchači. Převlékli jsme se a čekali na zahájení koncertu. Po úvodu a fanfárách pražských žesťů, nastoupil první sbor. Školené hlasy, bezpečná intonace, moc hezká barva zvuku sboru. Uvědomil jsem si, že se musíme snažit. Že to není jen tak obyčejný koncert. Ale zároveň jsem si uvědomil, jak skvělé lidičky mám v CANTILU v.i.p. a jaké krásné skladby budeme zpívat. Přesto se mi začaly nepřirozeně potit ruce. Pot jsem nesnášel. Při hraní na hudební nástroj prsty kloužou a muzikant si tím pádem není jistý. A já jsem měl hrát na clavinovu třetí skladbu našeho programu!
Vzpomněl jsem si na jeden fígl, který mi poradil jeden významný hráč na violoncello. Vždy, když se mu před hraním začaly potit ruce, otřel si dlaně o zeď. Omítka totiž funguje jako kalafuna! Proto jsem se začal otírat o stěny chrámu rukama a uvažoval jsem i o otírání obličeje o krásně omýtnutý sloup lodi chrámu. V poslední chvíli jsem se zarazil.
Výborný sbor, který zpíval před námi skončil své vystoupení a posluchači se roztleskali. A je to tady!! Snad se naše zpívání bude líbit! Malá dušička se na chvilinku vetřela do mé mysli, ale pak jsem se podíval na Svaťku, Lidku, Věrku a ostatní mé zpěváčky CANTILA v.i.p. a uvědomil jsem si, že se zpívání líbit prostě musí. Nastoupili jsme na podium, já zahrál úvodní akordické tóny první skladby, podíval jsem se do vystrašených, ale zároveň odhodlaných očí zpěváčků CANTILA v.i.p. a ukázal začátek skladby. Hudba rozkvetla prostorem a já cítil úlevu, okouzlení zvukem, jemné vibrace chvění tónů, které zaplnily ten neskutečný prostor. Vše zmizelo. Zůstala jen hudba. Jsem vděčný za tento zážitek a tímto děkuji všem mým zpěváčkům, že nezůstali doma u zpráv a vytvořili takovou neskutečnou krásu.
Po koncertě nám Pavel udělal několik nádherných fotografií a spokojeni jsme se přesunuli do příjemné hospůdky, kde jsme zakončili tento zázračný den.
Ještě jednou děkuji všem, kteří se podíleli na zrození takového dne. Jirka Janata
Koncert na kolonádě v Mariánských Lázních 28.7. 2012
Vladimír Galas
"Mohu tlumočit ohlasy hostů z hotelů - velká chvála a uznání, jak jsme to v tak decentnmím obsazení odzpívali, repertoár se jim jevil zajímavý a atraktivní. Reakce a uznání kamarádů z Fontány ML nás jistě těší. Byl tam přítomen i sbormistr německého sboru - moc si nás pochvaloval a projevoval uznání."
Václav Sedlák
" Ahoj všem, mluvil jsem po koncertě s pánem, který stál přímo před námi
A měl před sebou paní na vozíčku. Říkal, že to bylo úchvatné, a že byly dobře vybrané skladby. "
Věra Medvecká
" Po skončení koncertu na kolonádě na mne volali lidé, kteří byli plni dojmů a měli potřebu se o své pocity podělit s námí účinkujícími. U zábradlí mi sdělili: "V dnešní době, kdy je hudba všude příliš hlasitá, vy jste byli jemní, zpívali jste s citem a výber skladeb byl překvapivý, úžasný, kam na to chodíte? Vždyť to jsou písničky , které jsme slýchávali, když jsme byli mladí, moc jste nás potěšili". Chtěli letáček, kde by se o nás něco dozvěděli a měli zájem i o nahrávky."
Mgr. Radka Juričková
" Včera byli na kolonádě moji rodiče. Maminka byla úplně nadšená, na začátku plakala dojetím, začátek zpívání mezi lidmi se jí velmi líbil a pak byla moc překvapená, když jsme zpívali lidovky, které už léta neslyšela. Dokonce si zazpívala s námi, viděla jsem to na vlastní oči . A tatínek? Ten vydržel celou dobu stát a poslouchat a to je od něj opravdu výkon heroický."